﻿&editionNumber=5
&editionVolume=3577

&centralHeader="Kapitulace 6. armády"

&mainArticleHeader="Nepřítel uvnitř"

&mainArticleText="Krutost války se přelévá zamrzlými stalingradskými stepmi. Žádné příděly, žádné palivo, žádná munice – nic už nepřichází, protože všechna použitelná letiště uvnitř kotle obsadily sovětské tankové prapory a střelecké divize. Sovětské letectvo nyní systematicky likviduje poslední odpor.

25. ledna – Generál Paulus a plukovník Wilhelm byli během ranního bombardování poblíž centra města zraněni výbuchem bomby.

– Z jižního křídla přicházejí skličující zprávy. Generál Moritz von Drebber se vzdal s částmi 297. pěší divize. Když se ho sovětští velitelé zeptali, kde jsou jeho pluky, rozhlédl se po vyčerpaných mužích kolem sebe a odpověděl: „Pane, opravdu vám musím vysvětlovat, kde jsou mé pluky?“

– Generál von Hartmann z německé 71. pěší divize byl střelen do hlavy.

– Hlavní lékař německých sil generál Renoldi se vzdal sovětským jednotkám.

– Velitel 371. pěší divize generál Stempel spolu s řadou dalších důstojníků spáchal sebevraždu.

– Mnozí zbývající důstojníci odstranili označení hodnosti ze strachu z dlouhých výslechů a případné popravy po zajetí. Hrůzu uvnitř rozpadajícího se obvodu kotle lze popsat pouze jako naprostý chaos a delirium.

26. ledna – 13. gardová střelecká divize se severně od Mamajevovy mohyly spojila s 21. armádou a rozdělila kotel na dvě části, čímž prakticky zpečetila osud zbývajícího odporu 6. armády.

– Generál Strecker převzal velení nad částmi německé 6. armády uvězněnými v severní kapse rozpadlého kotle.

30. ledna – Sovětské armády podnikly soustředěný postup až do srdce Stalingradu a narazily na velké skupiny vyčerpaných, podvyživených a mrazem zmatených německých vojáků. 64. armáda generála Šumilova systematicky vyčistila centrum města. Ničivé bombardování Rudého náměstí vlnami bitevních Il-2 a středních bombardérů Pe-2 srazilo zdecimované německé jednotky na kolena. Následující pozemní útok tanků, plamenometných jednotek a granátnických pluků rychle prošel městem a pátral po hlavní kořisti celé operace – generálu Paulusovi."

&secondaryArticleHeader="Pád polního maršála"

&secondaryArticleText="31. ledna, 7:30 – Sovětské síly nyní ovládají všechny hlavní obytné, obchodní a průmyslové části Stalingradu včetně Rudého náměstí. Vedení v Berlíně dalo generálu Paulusovi najevo, že nastal čas ukončit boj „čestným“ způsobem. Jeho povýšením na polního maršála němečtí představitelé zřejmě doufali, že hrdý Paulus spáchá sebevraždu, protože žádný německý polní maršál se dosud nevzdal. V tomto okamžiku se však ukázala zásadní slabina úvah německého vrchního velení. Polní maršál Paulus neměl v úmyslu spáchat sebevraždu a zvolit to, co považoval za zbabělou cestu.

Naopak, hrdý Paulus nehodlal dovolit, aby se chyby jeho vedení poháněné nabubřelým egem staly jediným odkazem, podle něhož bude 6. armáda zapamatována. Zatímco oficiální zprávy do Berlína tvrdily: „Situace beze změny. Duch obránců zůstává nezlomen“, generál Schmidt se na Paulusův pokyn setkal se štábními důstojníky generála Šumilova, aby vyjednal podmínky kapitulace 6. armády. Šířily se zvěsti, že Paulus byl příliš nemocný nebo se příliš styděl, aby se jednání účastnil, a místo toho seděl ve vedlejší místnosti a pozorně naslouchal. Ať už byl Schmidt pověřen z jakéhokoli důvodu, údajně svou úlohu zvládl velmi dobře. Po několika hodinách jednání byli generál Schmidt a polní maršál Friedrich Paulus na Šumilovovu žádost odvezeni na velitelství Donského frontu, aby oficiálně stvrdili kapitulaci německé 6. armády.

1. února – Paulus prohlásil, že po jeho vlastní kapitulaci by jakýkoli jeho rozkaz ke kapitulaci zbývajícím aktivním silám generála Streckera nebyl platný. Kotel byl rozdělen na dvě části a jednotky v severní kapse stále kladly statečný, ale beznadějný odpor. Generál Strecker odeslal na německé velitelství ve Wolfsschanze zachycenou zprávu: „Bojujeme bez těžkých zbraní a zásob. Muži se hroutí vyčerpáním. Umrzají se zbraněmi stále v rukou. Strecker.“

2. února – Po těžkém dělostřeleckém bombardování během předchozí noci a úplném zničení zbývajících bunkrů a velitelských stanovišť generál Strecker na naléhání svých podřízených souhlasil s kapitulací severní kapsy. Ušetřil tak své vojáky dalšího utrpení a ukončil jednu z nejkrvavějších bitev, jaké svět dosud zažil.

Události mohou být tak strašné, že si uprostřed nich ani neuvědomujeme, že právě formují budoucnost. Tyto okamžiky zamrzlé v čase na bojištích Stalingradu zůstanou navždy součástí světových dějin. Německá porážka u Stalingradu je znamením toho, v co mnozí sovětští vůdci, vojáci a civilisté nejen doufají, ale čemu již věří: že právě zde nastal obrat v tomto obrovském zápase o jejich vlast."

&fakeArticle1Header="Generál Žukov obdržel první Řád Suvorova I. třídy"

&fakeArticle2Header="Rommel ustupuje hlouběji do Tuniska a buduje Marethskou linii"